Nejjedovatější zvířata na světě

Čtyřhranka Fletscherova
Ačkoli se to možná nezdá, jedním z nejnebezpečnějších zvířat na světe je tato medúza. Malá medúza má až třímetrová chapadla, která jsou posetá jedovatými buňkami. Také se jí přezdívá mořská vosa, kvůli pálivosti jejího jedu. Čtyřhranka Fletscherova od roku 1954 zabila okolo 5 500 lidí tedy daleko více lidí než všechny druhy žraloků dohromady. Její jed útočí na nervový systém a srdce. Na jejím bodnutí je nejhorší bolestivost. Pokud pobodaný člověk okamžitě nevyhledá lékařskou pomoc ihned zemře.

Kobra královská
Asi všichni znají kobru královskou. Tento až 5 metrů dlouhý had je nejjedovatějším hadem na světě. Její délka, ač se to nezdá, je vlastně velká výhoda pro ostatní. Díky tomu, jí totiž lidé, ale i zvířata lépe vidí a mohou se jí vyhnout. Kdyby byla menší, pravděpodobně by docházelo k dalo více uštknutím. Zajímavostí je, že jed kobry královské dokáže zabít slona, a to za pouhé tři hody. U člověka stačí pouhých pár desítek minut.
modrá kroužkovaná chobotnice.jpg
Chobotnice skvrnitá
Tato malá potvůrka žijící ve vodách jižní Austrálie obsahuje jed, který by dokázal usmrtit až 26 dospělých mužů. Je to až neuvěřitelné, protože její tělo má délku asi 5 centimetrů a chapadla přibližně 10 centimetrů. Chobotnice je výrazně zbarvená, čímž varuje okolí. I další chobotnice, a to chobotnice kroužkovaná je jedovatá. Tato chobotnice žije v severní Austrálii, Japonsku, Šalamounových ostrovech a Papui Nové Guineji.
pralesnička strašná.jpg
Pralesnička strašná
Tato roztomilá pestrobarevná malá žába je ve skutečnosti smrtící zabiják. Žába žije v Kolumbii a její kůže obsahuje jed, který by dokázal zabít deset až dvacet lidí.
černá vdova.jpg
Černá vdova
Tento pavouk nahání hrůzu i těm nejodvážnějším. Její jed je silnější než jed chřestýše nebo kobry. Uklidnit nás může fakt, že její přirozená domovina se nachází v Severní a Střední Americe. U tohoto pavouka je větší samička, která také má více jedu než sameček.

Další jedovatá zvířata jako například štír nebo tipan jsou také extrémně nebezpečná a jejich jed dokáže zabít až desítky lidí.

Bílá sova

Tato sovice z čeledi puštíkovitých téměř dosahuje velikosti výra velkého. Její rozpětí křídel může být až 150 cm a její váha se může pohybovat až okolo tří kilogramů. Její poznávací znamení je sněhobílé peří, díky kterému je skvěle maskovaná v zasněžené krajině.
sovice sněžní.jpg

Jejím domovem jsou tundry v Evropě, Asii, Grónsku a Kanadě. Její hlavní potravou je hlodavec lumík sibiřský. Nachází se především v oblastech s nízkým porostem, na vřesovištích a různých mokřadech a je částečně tažná. Tyto sovy mají velmi husté peří a hustě porostlé nohy. Samec a samice se od sebe liší zbarvením a velikostí. Samice má na sobě černé skvrny, samec je čistě bílý pouze s několika menšími skvrnami a také je menší než samice. Zajímavé je, že na rozdíl od ostatních sov loví sovice sněžní v průběhu dne. Kořist neloví za letu, ale ze země. Svojí oběť si vyhlíží vsedě na vyvýšených místech a v nestřežený okamžik na ni zaútočí. Kořist usmrtí pomocí svých silných pařátů a drápů. Kromě lumíků se živí například i zajíci nebo jinými druhy ptáků.
letící sovice sněžní.jpg

Hnízdo bílých sov se nachází na zemi v prohlubni nebo ve starém orlím hnízdě. Samice může snést až 12 čistě bílých vajec a sedí na nich asi 30 až 33 dnů.  Vejce snáší v intervalech a to proto, aby bylo jisté, že nejstarší a nejsilnější mláďata přežijí. Ačkoli to zní krutě, mladší mláďata se často stávají potravou pro svoje starší sourozence. Na vejcích sedí pouze samice a samec se stará o potravu.
bílá sova.jpg

Čerstvě vylíhlá mláďata jsou bílá, poté se zbarvují do šeda. Z hnízda vylétají asi po 50 dnech. Jestliže se v teritoriu objeví dva samci nebo dvě samice, tak často dochází k bojím o teritorium. Pokud zrovna není doba páření, žijí tito ptáci samotářským životem. Zajímavé je, že sovice vydrží bez potravy až 40 dní a to díky silnému tukovému polštáři pod peřím. Aby příliš neplýtvala energii tak se skoro nepohybuje.

Proč pořizujeme našim dětem mazlíčky

Psi, kočky, rybičky, fretky, myši, králíci, papoušci, andulky – víte, co mají společného?
Jsou to naši mazlíčci. Zpravidla je pořizujeme na žadonění našich malých robátek s příslibem: „Mami, tati, já se o ně budu starat!“  Také jste tuto formulku už slyšeli a podlehli jste svým ratolestem a pořídili domácího mazlíčka? Pak se asi po nějakém čase vy i já setkáme za ranního kuropění někde v parku, jak mazlíčky venčíme. Děti jsou nadšené, starají se o štěňátko, běhají s ním venku mezi kamarády. Jsou na vrcholu blaha, protože jsou opět středem pozornosti.
holčička s jorkšírem
Takové malé roztomilé štěňátko nebo koťátko, na které vám stačí dlaň, aby se schoulilo, vyvolává pozornost okolí, zejména dětí, které si chtějí na vašeho mazlíčka alespoň sáhnout. Dítě je spokojené, má kamaráda, občas ho i nakrmí a časem se starost o mazlíka vypaří a zbude na vás. V lepším případě vás potká štěstí, když vaše dítě již od mala silně touží po pejskovi a dokonce se o něho stará a chodí s vámi na cvičák. To jsou spíše výjimky.
štěně s míčem
Zdědili jste pejska. Nejdřív z toho nejste odvázaní, ale časem zjistíte, že vás psík „vytáhne“ ven i kdybyste nechtěli. Ať svítí sluníčko, ať poprchává, ať je zamračeno, nevlídno a sychravo, venčit mazlíka prostě musíte. A „ven“ se dostáváte i v čas, kdy rozumní lidé ještě spí. Jenže vy víte, že musíte vstát dříve, protože zaměstnavatel vám začátek pracovní doby z důvodu péče o psa odmítl posunout. Tak čile vstáváte, venčíte, myjete tlapky, nasypete papání a hupky dupky do práce. V práci vám občas na mysli vytane vzpomínka na Bellu, Punťu, Alíka, Edíka, Bazzoka, Tuffíka nebo Fifinku, jak to doma snáší, jestli jste mu otevřela dveře na chodbu, co zase vyvede, jaké botky rozkouše dnes, jak budete po štěňátku zase – ach jo, vytírat, kolik poškrábaných dveří budete vyměňovat a na čele se vám objeví mráčky.
procházka se psem
Ale s příchodem domů je vše zapomenuto. Fifinka štěká, skáče, hopsá, neustále se okolo vás motá, jakoby vás celý rok neviděla. A vy se smějete, nevidíte poškrábané dveře, s povzdechem utřete loužičku a vezmete do náruče svého miláčka, který vám čumáček zastrká pod paži, a jste v tom.
Zamilovala jste si maličkého živého tvora na hodně let dopředu a už dnes víte, že mu nenecháte nikdy ublížit a budete ho opatrovat jako oko v hlavě. A za to se vám Fifinky, Punťové, Edíci, Arinky a další odmění bezpodmínečnou láskou. Psi vás milují a nic za to od vás nepožadují.