Sport mě odjakživa přitahoval. Tedy vlastně asi až tak od jedenácti nebo dvanácti let, protože jako desetiletá holka jsem dříve byla docela hodně obézní. Absolutně nedokáži pochopit, jak to moji rodiče mohli nechat dojít tak daleko. Kdybych já měla dítě, tak rozhodně bych ho nenechala dělat to, aby se cpalo od rána do večera něčím sladkým. A nebo něčím nezdravým. Mě tohle absolutně vadí. Také nechápu dnešní rodiče, kteří třeba úplně nechají své děti, aby jedly tučně a opravdu hodně sladká jídla a potom, aby neměly žádný pohyb. Já si myslím, že sport je tady opravdu hodně důležitý, a to už i v mladém věku, protože mnoho lidí mi třeba říká, že z té obezity dítě vyroste.

I když nebude sportovat, i když nebude dělat žádný sport, jenomže já si myslím, že tohle je opravdu veliký omyl, tohle je omyl lidstva. Dítě se samozřejmě se vytáhne, ale pokud bude jíst stále stejně nezdravě a tučně a sladká jídla, tak samozřejmě se bude nabalovat a nabalovat, až bude opravdu hodně obézní. A třeba už i v patnácti letech může trpět cukrovkou a ne třeba tím, že by to zdědilo, ale třeba také kvůli tomu, jak je obézní. Takže já doporučuji, abyste svým dětem také hledali nějaké sportovní aktivity. Samozřejmě, že to nemusí dělat každý den. Stačí třeba, aby dělali nějakou fyzickou aktivitu dvakrát nebo třikrát týdně, alespoň na hodinu. Vždyť přeci to nikomu neublíží. Stačí třeba také chodit pěšky do školy a nebo pěšky do školky a ne autobusem.

A nebo jinak nebo třeba vlakem. Tohle záleží už na vás. Jak to máte daleko do školy? Já si myslím, že každé dítě by třeba kilometr do školy zvládlo. Samozřejmě s vámi anebo záleží také na tom, jak je dítě staré. Myslím si, že třeba dítě, které je v šesté třídě, už může jít do školy samo, když je třeba cesta dlouhá jeden kilometr. Samozřejmě, že sport bych také nevynechávala, ale hlavně bych doporučovala pohyb.